Rozštěp / VIII. Něco o poprvé

3. července 2015 v 14:47 | Thorianna |  ROZŠTĚP



VIII. Něco o poprvé

Tamaki si najednou připadal, jako by se mu rozzářil celý svět. Všechno bylo tak krásné. Měl pořád dobrou náladu, všude všechny pobaveně zdravil a celkově mu připadalo, jako by se všechno změnilo v jeden geniální vtip, který konečně po celé té době pochopil a teď se mu musel pořád smát. Všechno do sebe najednou začínalo zapadat tak, aby mu vycházelo. Když se jeho otec vrátil z Ameriky, tak si jako náhradu pro něj udělal čas na celý den a Tamaki si nepamatoval, že by se spolu někdy tak dobře pobavili. Ze všech testů, které psal ještě před Vánocemi, dostal vysoké hodnocení, i když se nijak zvlášť neučil a celý Host klub najednou praskal ve švech. Mohl za to hlavně on, protože najednou měl tolik dobrých nápadů na témata a aktivity, že Kyouya nestíhal objednávat potřebné věci.
Kyouya sám vypadal, že měl dobrou náladu, ale Tamakiho radost začínala být poněkud nápadná. Pokaždé, když spolu byli v jedné místnosti, Tamaki se usmíval tak široce, že se jej nejeden vyučující ve svém kabinetě opatrně zeptal, jestli náhodou něco nebere. Tamakimu to přišlo k popukání. Jak jim měl vysvětlit, že osoba, kterou takovou dobu platonicky miloval, mu konečně řekla ano.
Najednou se na Kyouyu musel pořád dívat a připadal mu nádhernější, než kdy dřív a stále nemohl uvěřit svému štěstí. Kyouya tu byl jenom pro něj a to co spolu prožívali bylo vzrušující tajemství, které znali jenom oni dva. Zatím nehrozilo, že by je někdo viděl. Kyouya byl nesmírně opatrný a kdykoliv se mezi nimi schylovalo k intimnostem, vždycky se nejdříve ujistil, že je nikdo nemůže přistihnout.
Nemohli u sebe přespávat více, než byli ostatní zvyklí, aby nevzbudili podezření, proto se spolu scházeli v klubovně. Pokaždé, když se klub kolem pěti hodin odpoledne vyprázdnil, stejně jako zbytek školy, tak za sebou zamkli dveře, zatáhli závěsy a byli sami dva.
Většinou se líbali na pohovkách a dál, než k nenápadnému vzájemnému osahávání, se nedostali, i tak to však stačilo k tomu, aby se Tamaki už jenom při pohledu na onen červený nábytek vzrušil. To také způsobilo, že si velice rychle navykl v dlouhých nudných hodinách představovat co spolu zase budou dělat, až se za nimi zamknou dveře klubu a jelikož jeho představy byly často mnohem pestřejší, než skutečnost, stačila chvilka a už se nervózně kroutil pod lavicí. A takhle už to všechno trvalo měsíc.
Byl zrovna pátek, před několika okamžiky přivezli objednané dekorace na pondělí. Tamaki vymyslel téma Olymp. Podle něj měly všude být rozestavěné řecké sloupy a členové se měli promenádovat po klubu v lehoučkých bílých tógách s korunkami z bobkových listů a se zlatými topánkami, jejichž řemínky se uvazovaly až u kolen. Tamaki to všechno měl perfektně promyšlené a byl na svůj nápad moc pyšný. Netřeba dodávat, že on sám převzal roli Dia.

Teď se však na klub vůbec nesoustředil. Seděl na červené pohovce s učebnicí rozevřenou v klíně, pravou nohou nervózně pohupoval a svlíkal očima Kyouyu, který se procházel mezi velkými krabicemi plnými doručeného zboží a s tabletem v ruce si kontroloval, zda opravdu všechno přišlo. Tamaki měl pro Kyouyu nachystaný program na dnešní večer a nemohl se dočkat, až zbytek členů klubu konečně zmizí z místnosti. Haruhi si balila věci do aktovky a chystala se na autobus a dvojčata se přehrabovala v krabicích a akorát se pletla Kyouyovi pod nohy.
"Takže v pondělí píšeme tu písemku z angličtiny?" zeptala se dvojčat, která se právě něčemu rozpustile smála. "Hikaru!" okřikla jednoho z nich.
"Co? Jo, jasně Haruhi, píšeme v pondělí!" odpovědělo jí dvojče otráveně a pak se celé vysmáté dalo na útěk před svým bratrem, který jej chtěl nabodnout na pozlacený trojzubec.
"Dobře, tak já mizím, mějte se hezky Senpai! Oba dva vlastně!" zamávala Tamakimu, který jenom netrpělivě kývnul na rozloučenou a Kyouyovi, který se ani neotočil a pouze párkrát zamával nepřítomně rukou. "Hikaru, Kaoru, hezký výkend!" zavolala na ně na oba a ti jí už ani nestačili odpovědět, protože řehtající Hikaru se schoval za závěs a Kaoru začal tentýž závěs pomocí trojzubce zuřivě propichovat. Haruhi zmizela z místnosti a Tamaki se otočil na rozjívená dvojčata a na chvíli si usmyslel, že počká dokud je to nepřestane bavit, ale po pár minutách to už nevydržel a vběhl mezi ně.
"Už toho mám dost, padejte odsud!" zasyčel a vytrhl Kaoru trojzubec z ruky. Oba na něj vyplázli jazyky a pak popadli aktovky, nasadili si bundy a šli pryč.

Tamaki opřel trojzubec o stěnu a bedlivě je oba sledoval. Jakmile se za nimi zavřely dveře, a bylo jisté, že jsou z doslechu, Tamaki ke dveřím pomalu přistoupil a zamkl je. Otočili se na Kyouyu, který dělal jako by nic a dál se procházel mezi krabicemi. Tamakimu to nedalo, věděl, že je Kyouya stejně nedočkavý jako on a tak zhasl světla. Všechno pohltila tma, až na dvě lampičky, které vše matně osvětlovaly. Kyouya si povzdechl a vypnul tablet, který následně položil na stůl. To už však u něj stál Tamaki a nenápadně mu svlíkal sako, zatímco jej líbal na krku v místě kde mu už přestávaly růst vlasy a byla tam pouze citlivá pokožka. Kyouya si sundal brýle a otočil se k němu. Jeho sako už leželo na zemi a oba se k sobě přivinuli. Tamaki se neubránil a upravil mu prsty ofinu černých vlasů, které mu spadaly do očí. Jemně, jakoby zkusmo se políbili. Tamaki jej políbil podruhé a neubránil se tomu, aby mu jedna ruka sklouzla k milencově pozadí a dráždivě jej stiskla. Kyouya po tomto pokusu polibek zesílil a začal jej popostrkovat dozadu, až jej dostrkal k pohovce, na kterou jej povalil a ihned potom se k němu sklonil a opět se líbali, zatímco rukama si přejížděli po těle. Tamaki Kyouyovi uvolnil kravatu a rozepnul mu pár prvních knoflíků pod límcem a potom mu celou košili přetáhl přes hlavu a odhodil ji na podlahu. Na okamžik ho měl celého nad sebou s obnaženou hrudí. Byl to krásný pohled na mladé, ještě trochu chlapecké tělo a musel si skousnout ret při představě, že je jenom jeho.
"Nebude ti vadit, kdybych něco vyzkoušel?" zastavil jej na chvíli.
Kyouya si jej chvíli měřil pohledem, očividně zvažoval, zda by to měl risknout, aby Tamaki neudělal nějakou hloupost. Nakonec ale zvítězila zvědavost, tak pokrčil rameny a nechal Tamakiho, aby si vyměnili místa na pohovce. Tamaki si rychle sundal košili, kterou někam zahodil za sebe a Kyouya se nervózně uvelebil, očekávající všechno možné.
Tamaki jej jemně políbil a tiše řekl: "Musíš se trochu uvolnit."
Na to Kyouya reagoval hlasitým výdechem.
Tamaki se jenom pousmál nad důvěrou, kterou do něj Koyuya právě vložil a pár polibky si vytvořil cestu ke Kyouyově podbřišku. Jemně kůži polaskal jazykem a mezitím rozepnul pásek od jeho kalhot. V momentě, kdy se je chystal stáhnout společně s trenýrkami, jej Kyouya zastavil rukou, kterou si kalhoty přichytil.
"Počkej.. jsi si jistý?" zeptal se jej opatrně s nejistým pohledem panice a Tamaki se mohl nad Kyouyovou nečekanou roztomilostí rozplynout, ale zachoval si důstojnost a pouze vážně přikývl.
"Chci to udělat už dlouho, dovol mi to, prosím..."
Kyouyův výraz stále vypadal docela nejistě. Tamaki proto vzal jeho ruku a letmo ji políbil.
"Prosím..." zašeptal a sám sebe v duchu pochválil. Ani nečekal, že by se mu něco takového povedlo a byl nadšený z toho, jak svůdně jej uklidnil. Nebylo se však čemu divit, měl v tom velkou praxi z klubu.

Kyouya povolil a položil obě ruce z dosahu na polštář, kde měl položenou hlavu. Tamaki pomalu kalhoty stáhl a Koyuya se trochu nadzvedl, aby mu to usnadnil. Když je měl stažené až ke kolenům, Tamakiho jistota se najednou vytratila v momentě, když viděl Kyouyu úplně nahého, jak před ním leží s rukama u hlavy a čeká co udělá. Už nemohl couvnout, když si uvědomil, že to pro Kyouyu musí být stejně trapné jako pro něj, proto se k němu sklonil a znovu mu políbil podbřišek.
Kyouyův penis začal reagovat a Tamaki jej roztřesenou rukou opatrně uchopil a řekl si, že udělá to, co se jemu samotnému líbí a tak se pustil do pomalé hry s rucemi. Povedlo se mu Kyouyu vzrušit natolik, že jeho úd ztvrdl jako kámen a byl horký na dotek, jak v něm pulzovala krev. Tamaki párkrát stačil v duchu pohádat sám se sebou, než se konečně odvážil a dotkl se ho jazykem. Chutnal slaně.
To není tak hrozné, napadlo ho a najednou se cítil trochu jistější. Rozhodl se udělat to, co už viděl mockrát na internetu. Trochu se nadzvedl a vzal špičku penisu opatrně do úst a kroužil kolem ní jazykem, zatímco volnou rukou přejel Kyouyovi po hrudi a palcem mu laskal bradavku.
Kyouya jej klidně pozoroval a místy rozkoší zavřel oči a skousl si ret. Pohladil Tamakiho po vlasech a chvílemi jej za ně přidržoval, jak začaly být Tamakiho pohyby jazykem intenzivnější. V momentě kdy Kyouya vydechl, Tamaki odložil všechno stranou, chytil Kyouyu za pas a ústy celý jeho úd pohltil a začal se rytmicky pohybovat. Kyouyův stisk zesílil, začínal přerývaně dýchat a lapat po dechu, když se najednou celý prohnul a snažil se co nejvíce potlačit sten, který se mu dral z úst. Tamaki pohotově předpokládal situaci a tak na poslední chvíli Kyouyův úd vytáhl z pusy a nechal těch pár kapek vystříknout na Kyouyovo břicho. Kyouya ležel na pohovce úplně vyřízený s ospalým výrazem a hladil Tamakiho po vlasech, který se dmul pýchou, při pohledu na svého milence, který se právě jeho vinou dostal na vrchol rozkoše. Jeho vlastní přirození z toho bylo celé vzrušené a hladově volalo po pozornosti.

Najednou někdo zabouchal na dveře. Tamaki sebou trhl tak silně, až se svalil z pohovky na podlahu a sebou strhl ubrus, na kterém byly prázdné šálky od čaje, které popadaly a rozbily se. Všemu tomu rámusu nasadil korunu samotný stolek, který na něj posléze také svalil.
"Haló, vím že tam jste! Odemkněte dveře, prosím!" byl to dívčí hlas, který se ozýval z druhé strany. Tamaki se podíval na Kyouyu, který už byl dávno v sedě a díval se na Tamakiho stejně zhrozeně, jako on na něj. Kyouya byl nahý, pouze nohy měl svázané staženými kalhotami, na břiše měl rychle usychající kapky semene a jeho oblečení bylo bůhví kde. Tamaki sám byl téměř nahý, s bušící erekcí schovanou v kalhotách. Na váhání neměli čas. Kyouya pohotově vytáhl z kapsy kapesník, kterým si utřel potřísněný hrudník, sebral ze země svou košili a rychle se do ní pokoušel nasoukat, zatímco Tamaki hbitě postavil stolek na své místo a rozběhl se najít svoji košili, kterou v euforii zahodil za sebe. Našel ji až skoro u okna a ani si ji nestačil zapnout a už se na dveře doráželo znovu.
"Prosím, otevřete vidím, že tam svítíte! Zapoměla jsem si sešit, potřebuji se o výkendu učit!" doléhal hlas a Tamaki si vzpoměl, komu patří. Byla to Haruhi.
Hoch si stačil přes sebe přehodit sako, kvapně si dopínal poslední knoflíčky u krku a už chytal kliku u dveří, ještě se však naposledy otočil na Kyouyu, který se doupravoval a pak dveře odemkl a otevřel. Na tváři se mu povedlo vykouzlit co nejpřekvapenější výraz, kterým Haruhi hned obdaroval.
"Haruhi!" vydal ze sebe a pustil ji dovnitř.
"To vám nějak trvalo, senpai! Mimochodem, ani jsem nečekala, že tu ještě někdo bude. Co tady vůbec děláte tak dlouho?" zeptala se a svižně vstoupila dovnitř.
"No, my jsme-" začal Tamaki nejistě.
"Kontrolovali jsme objednávku a trochu jsme tu uklízeli." chytil se Kyouya rychle, svým pevným hlasem, na který byl i detektor lži krátký. "Už jsme to stejně měli skoro hotové a chystali jsme se domů." dodal.
"A proč bylo zamčeno?" zajímala se Haruhi, zatímco kvapně přešla místnost a našla si ve svojí skříňce potřebný sešit.
"Nechtěli jsme riskovat. Mohlo by se stát, že by sem zabloudila nějaká zákaznice, a to by pak všichni přišli o překvapení. Znáš to, než by bylo pondělí, už by o tom všichni věděli." vysvětloval Kyouya pohotově a bez jediné emoce v hlase. Prostě jako by se nic nestalo a ti dva tu ještě před chvilkou uklízeli, jako slušní kluci.
"Aha, tak tomu rozumím," řekla, zatímco si dávala sešit do aktovky a přistoupila k nim.
"Jste moje záchrana, ani nevím, kde jsem nechala hlavu, když jsem si vzala jenom učebnici a ne sešit. Vzpoměla jsem si na to až na nádraží a to je odsud asi patnáct minut, tak jsem musela nechat bus busem a šla jsem zpátky. Vůbec jsem nečekala, že tu někdo bude, ale měla jsem štěstí," usmála se na ně.
"Aha, tak to jsme rádi," oplatil jí úsměv Tamaki a snažil se nevypadat co nejméně nápadně, když si přetahoval cípy košile přes rozkrok.
"No nic, tak já budu muset, ještě se mi podaří stihnout další bus!" řekla a chystala se odejít. Najednou si však všimnula, že jí u nohou leží naprasklý hrníček. Zvednula jej ze země, chvíli jej protáčela v ruce a pak se podívala na oba své kamarády, jak tam stáli a zírali na ni. Znenadání si uvědomila, jak má Tamaki pocuchané vlasy, košili o jeden knoflík špatně zapnutou a ke všemu nezakasanou v pase a v obličeji nervózní výraz a pak se koukla na Kyouyu, který na první pohled vypadal v pořádku, ale něco na něm nesedělo. Tablet, který držel v ruce byl vzhůru nohama a na nose mu chyběly brýle.
"Můžu se ještě zeptat, proč vám to trvalo tak dlouho, než jste mi odemknuli?" řekla a měřila si je oba svýma hnědýma očima. Tamaki nasucho polknul a podíval se na Kyouyu, ale ani on však najednou nedokázal odpovědět. Očividně mu už došlo, že lhaní je zbytečně, protože to co dělali za zamčenými dveřmi v prázdné škole, by muselo dojít úplně každému.
Prosím tě, Haruhi, jdi už domů a na celé tohle všechno zapomeň, modlil se v duchu Tamaki. Když to trapné ticho zůstávalo nepřerušeno až příliš dlouho, tak Haruhi hrníček položila na stolek, který stál kousek od ní a oba si je ještě jednou dobře prohlédla.
"Musím jít, abych stihla ten druhý autobus." pověděla jim a dala si aktovku pod paži. Tamaki na ni zíral a srdce mu zběsile tlouklo.
Haruhi už stála u dveří, když se na ně naposledy podívala a řekla: "Měli by jste být opatrní, zvlášť po tom co se stalo Honeymu s Morim. Někteří lidé, by si to mohli špatně vyložit." Vyšla z místnosti a zavřela za sebou dveře.
Ten večer Tamaki ležel ve své posleli a díval se na televizi, vedle něj byl Kyouya a něco si četl na tabletu a ani jeden z nich už delší dobu nepromluvil. Oba se ošklivě pohádali a mohla za to hlavně Haruhi. Kyouya Tamakimu naštvaně připoměl podmínky jejich vztahu a vysvětlil mu, že nehodlá riskovat nikoho ani Haruhi. Tamaki se mu pokoušel zoufale vysvětlit, že Haruhi je při ničem pořádně nepřistihla a vlastně ani nemá žádný důkaz pro svoje tvrzení, takže se neměli čeho bát. A vůbec, je to přece Haruhi, jejich kamarádka! Neřekla by to nikomu. Tamaki byl přesvědčený o tom, že si sama dost dobře uvědomuje závažnost onoho tajemství a nebude jej nikde roznášet.
To však Kyouyovi nestačilo. Říkal, že teď to ví ona, za chvíli to budou vědět dvojčata a co nevidět se o tom dozví celá škola. To, že nemá žádný důkaz nikoho zajímat nebude. Takhle přece drby fungují. Ale hlavně že si všichnu budou uvědomovat závažnost onoho tajemství. Následně Kyouya řekl, zda si Tamaki vůbec dokáže představit, co by s ním jeho otec udělal, kdyby se to dozvěděl. "Uvědomuješ si vůbec, že by se můj otec postaral o to, abychom se my dva už nikdy neviděli?" Nekřičel, když mu to říkal. Ačkoliv se výraz v jeho tváři nezměnil, bylo vidět, jak mu oči posmutněly. Tamaki pochopil. Kyouyovi nezáleželo na tom, jestli se lidé o něm dozvědí, že miluje osobu stejného pohlaví, ale měl strach z toho, že by jej jeho rodina od Tamakiho nadobro odřízla. Po tom, co si to Tamaki uvědomil, zaplavila jej vlna lásky ke Kyouyovi. Nedalo mu to a mezi nesmyslnými omluvami se rozplakal a už se nedal uklidnit. Kyouya jej proto zavezl domů autem, které pro něj přijelo a zůstali spolu u Tamakiho. Netrvalo však dlouho a opět měli v hlavě brouka, který jim nepříjemně připomínal, že Haruhi o nich ví. Tamaki si neustále připomínal, že Haruhi není zákeřná a nechá si to tajemství pro sebe, ale Kyouyovy argumenty jej přinutily aspoň trochu se strachovat. Co když to někomu přece jenom řekne? Třeba Kaoru, nebo někomu dalšímu? Kyouya měl pravdu, než se nadějí, tak se jejich tajemství dozví půlka školy. Nedalo mu to a připomněl si Honeyho s Morim. O nich to věděl Kyouya, Kaoru a teď se ukázalo, že to věděla i Haruhi. Tamakiho moc zajímalo, od koho se to dozvěděla. Musel jí to říct Kaoru, stejně tak jako to řekl jemu. Na druhou stranu však musel uznat, že by jej ani ve snu nenapadlo, že by o tom věděla. Vždycky se tvářila tak nevinně, když společně s Kyouyou a Kaoru dělali narážky na jejich vztah. Najednou si Tamaki uvědomil, že není lepší schránka na tajemství, než samotná Haruhi a trochu se mu ulevilo. Znamenalo to, že se nemají čeho bát. Haruhi je na jejich straně.

Pověděl to Kyouyovi, ten se však moc neposlouchal. Tamaki si řekl, že nemá cenu mu svůj názor vnucovat, Kyouya si všechno musí nejdříve sám v hlavě dobře promyslet. Jako obvykle. Jemu se však ulevilo natolik, že mu to nedalo a musel se natáhnout pod postel, kde měl schovanou nedopitou whiskey, která mu v pokoji ležela už od Vánoc. Ani se nenamáhal dojít si pro skleničku a napil se přímo z lahve. Pití to bylo hodně tvrdé pro někoho, kdo byl zvyklý pouze střídmě pít víno, ale nakonec za něj byl rád. Potřeboval se trochu rozptýlit. Kyouya se na něj podíval tím svým nevěřícným rodičovským pohledem a chvíli ani nevěděl co na to má říct. Tamaki se mu pohled oplatil a s lišácky povytaženým obočím se napil znovu. Kyouya si hlasitě povzdechl.
"Dej to sem! Taky se potřebuji napít," řekl a když mu Tamaki lahev podal, tak si také párkrát lokl. Zdálo se, že s tím měl ještě větší problém, než on. Na obličeji se mu objevila grimasa vyjadřující naprostý odpor, když mu alkohol projížděl krkem a pak začal hlasitě kašlat a lapat po dechu.
"To je hnus!" řekl a Tamaki se při pohledu na něj jenom hlasitě smál. Takhle se začali střídat, každý si párkrát lokl, až jim alkohol stoupl do hlavy a oba byli úplně opilí. Tamaki se musel pořád něčemu smát a když se Kyouyovi povedlo jej opileckými gesty ztišit, tak se jenom bez přestávky hihňal do dlaní, jako malé dítě. Kyouya ležel položený na polštáři a vypadal hodně opile. Tváře měl nepřirozeně červené a podivně se uculoval. Tamakimu to nedalo, a musel se opět nechat unášet jeho krásným obličejem. Něco vesele pobízené alkoholem mu připomenulo, že právě leží v posteli se svým nádherným přítelem a je nadržený jako pes. Najednou jej napadlo - a musel se tomu geniálnímu nápadu sám se sebou zasmát - že by mohl líznutého Kyouyu trochu přivést do nálady a tak využívajíc okamžiku se přitiskl k ležícímu kamarádovi a párkrát jej nemotorně políbil. Kyouya se chvíli zdál, že ani neví jak se jmenuje, natož aby byl schopný někoho líbat, když najednou se probral a rychle přebral iniciativu a povalil Tamakino na záda. Oba úplně opilí se líbali a hladili po těle a čas jim najednou připadal tak zrychlený, že v okamžiku ze sebe měli sundané pyžamové vršky a líbali se přitisknutí jeden na druhého. Tamakiho dotek Kyouyovy kůže vzrušoval stále víc a víc a cítil se jak v jednom ohni. Netřeba připomínat, že v kalhotách mu po pozornosti hladově volala erekce. Kyouya, jako by věděl na co přesně myslí, mu přes bavlněnou látku přirození uchopil a začal jej poněkud neohrabaně třít. Nebylo to nic moc a za střízlivosti by mu to asi jen tak neprošlo, ale jelikož byli oba pod vlivem a přímo hořeli po uspokojení, tak to stačilo víc než dost.
"S-sundej mi kalhoty!" vydechl Tamaki a stiskl kolena k sobě a trochu se nadzvedl, aby mu Kyouya mohl stáhnout pyžamo a věnovat se jeho erekci naplno. Do úst si ji sice nevložil, ale opatrně ji třel rukama a Tamakimu netrvalo dlouho a vyvrcholil. Jakmile však rozkoš opadla, Tamaki stisk Kyouyu mezi stehny, jako by se bál, že mu uteče.
"Chci pokračovat...."řekl potichu.
"Já taky..." přikývl Kyouya, zatímco se natáhl pro kapesníky ležící na nočním stolku (nechal je tam Tamaki když se ještě po příjezdu domů nedokázal zbavit mokrého nosu od pláče) a utíral ušpiněného milence. "Ale nevím jak," přiznal se.
"V prvním šuplíku," ukázal rukou Tamaki a Kyouya jej otevřel a po chvilce přehrabování vytáhl tubu s gelem. "Jenom se trochu připravím. Když dovolíš..."
Kyouya diplomaticky ustoupil a nechal Tamakiho, ať se zvedne z postele a sledoval jej, jak se potácí do koupelny. Než se za ním zavřely dveře, Tamaki se ještě otočil a s uličnickým úsměvem řekl: "Zatím se o sebe postarej."

Když se Tamaki vrátil měl najednou pocit, že už ani není tolik opilý a viděl, že Kyouya to tak má stejně. Možná to však bylo lepší, chystali se totiž udělat velmi delikátní věc. Jakmile si ulehl vedle něj, znovu se k sobě lačně přitiskli, jemně se líbali a Tamaki tiše radil Kyouyovi, co má dělat. Zaujal pozici toho zkušenějšího, přestože na tom byli s praxí stejně, tak Tamaki měl aspoň něco načteno. Stiskl jej tedy mezi stehny a dovolil mu, aby do něj opatrně vnikl. Sice věděl, že by se v takový důležitý okamžik měl hodně uvolnit, ale srdce mu bilo tak prudce, až se mu třásl celý hrudník a vzrušením i strachem byl napjatý jako tětiva a proto to zabolelo.
"Ou!" vydralo se mu neplánovaně z úst. Kyouya se zastavil.
"Bolí to moc? Chceš abych přestal?" zeptal se ho opatrně. Taková starost Tamakiho dojala natolik, že zavrtěl hlavou a pokynul mu, aby pokračoval.

Ze začátku to šlo hodně pomalu a Kyouya ani moc nevěděl, jak se má vlastně pohybovat a tak se na to s rozvahou postupně snažil přijít. Když si začal být trochu jistý, začal pomalu přirážet a Tamaki si jej k sobě tiskl. Něco v něm se začínalo probouzet v podobě podivně příjemného pocitu, který společně s Kyouyovými pohyby začínal nabírat na síle. Cítil, že Koyuya začíná přerývaně dýchat, přesto však žádný zvuk nevydal. Tamakimu to však nevadilo, díval se mu do očí a všechny vzdechy dělal za něj. Nedokázal se udržet a začal mu z úst tryskat proud slov, většina byla ve francoužštině. Jeho mon dieu! však začínalo být příliš hlasité a Kyoyua mu pobaveně dal ruku na pusu, pokoušejíc se jeho hlasitost trochu zregulovat.

"Tiše, musíš být potichu," řekl konejšivě a políbil jej, ve snaze mu aspoň trochu zaměstnat pusu. Tamaki zaplaven blahem mu dal ruce kolem krku a dovolil mu, aby jej Kyouya trochu nadzvedl a krátce na to se Kyouya udělal. Tamaki až pár minut po něm a na chvíli leželi vedle sebe, úplně uvolnění, dívajíc se jeden na druhého. Na poprvé to nebylo špatné, ale i přesto to bylo příliš neohrabané a amatérské. Nebylo však třeba si zoufat, ještě měli před sebou nespočet pokusů. Tamakiho začínala přepadat ospalost, jeho tělo bylo vyčerpané, spocené a špinavé ale zároveň příjemně uspokojené a viděl, že Kyouyovi se také klíží oči, ale nedal se unést a vykopal se z postele a opět odběhl do koupelny, kde se musel osprchovat. Když byl ve sprše, slyšel Kyouyu, jak použil jeho záchod. Když se dostatečně umyl, tak zachumlaný do huňatého županu ještě s mokrými vlasy vešel do pokoje, kde už Kyouya ležel na posteli, oblečený ve vypůjčeném pyžamu a vypadal že spí. Jakmile si však lehl vedle něj, Kyouya jej k sobě přivinul, políbil jej na čelo a pečlivě jej přikryl pod přikrývku.
"Nádherně voníš," řekl potichu a pak ještě tiššeji dodal: "René."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama